...vůně letošního léta

Zcela neromanticky čtu knihu Frances Mayesové "Pod toskánským sluncem" v metru. Žádné skvělé jídlo ani víno jako kulisa. O to víc snad propadám jejímu kouzlu. Kapitoly letí kupředu.

Jasně cítím vůně bylinek, probublávajících paprik s balsamicem, pronikavost parmazánu, kávy, borovic,horké země...procházím se s Frances v kostele, kde nás oblažuje chladivý vzduch a náhle cítím vůni lipového dřeva z řezeb na kazatelně, kostelních lavic... otáčím se zády k oltáři a vidím hlavice románských sloupů s téměř keltskou výzdobou...je to "můj" kostel ?! Osmset let starý kostel sv. Mikuláše v Potvorově a za chvíli nad písmeny v knize jsem na naší faře. Po otevření dveří závan vzduchu přinese zbytek vůně z posledního vaření s vlhkostí kamených zdí...
Nad sebou slyším hlas, který mi oznamuje, že jsem už zase s knihou v ruce přejela. Ale dnes naposled, protože už večer otevřu 300let staré dveře a...budu mít dva týdny dovolenou.

Přeji voňavé pohodové letní dny.