Perníky z forem pro dekoraci

Jejich výroba je zdlouhavá a fyzicky náročnější, ale za to je voňavá...

První zmínka o medovém perníku v našich zemích pochází z.1335 z Turnova.Do Prahy podle první verze přišli caletníci už před rokem 1324, ale podle druhé verze pekli pražští pekaři calty, které přislazovali medem. Postupem času sami pak dospěli k zjemnělé formě medových perníků. V roce 1348 snad již tvořili jakési sdružení a byla podle nich nazvána jedna z pražských ulic Caletná, později Celetná. Např. roku 1419 bylo v Praze 18 perníkářů.
Za dob husitských táboři perníkářům nepřáli.Chtěli jim práci zastavit, protože lidé hráli o perník v kostky. Po husitských válkách zvolna po celé zemi perníkářů přibývá.
O perníkářském zboží víme, že v 15.století byl do těsta krom rozličného koření přidáván zejména pepř (také ho přidávám :o). Soudobé označení pro perníkáře bylo artopiperisti. O jakosti perníku vždy rozhodovala kvalita medu.Příměs koření upravovala jen jeho chuť. Mezi oblíbené ochucovadla patřil koriandr,anýz,bezový květ,zázvor,hřebíček,muškát,skořice, různé výtažky z bylin.Recepty se uchovávali v tajnosti.
Perník , který v 17. století a částečně i v 18.století přicházel na stůl převážně jen u zámožnějších vrstev obyvatelstva, se stává dostupným i pro širší vrstvy. Koncem 19. a počátkem 20.století nastává pozvolné splývání perníkářskářství s řemeslem cukrářským.První továrna na perník u nás byla založena r.1913 v Pardubicích.

(zdroj: Miroslav Janotka , Karel Linhart "Zapomenutá řemesla"