"....Nato se hned pustili do dříví. Měli je tam na dvorku pěkně vyrovnané na výsluní. A tak ho nanesli do kuchyňky, co se tam jen
vešlo, a k tomu ještě plnou skříň, až po samé dveře. Pak vylezl
tatínek po žžebříčku vikýřem na půdu. Tam bylo plno suchoučkého
drobného mechu. Tím strop pěkně přikryl, aby jim nebylo odshora
zima, ostatek pak sházel dolů a dvířka od vikýře raději přibil. Vloni
jim je vítr vyrazil, a divžže celou střechu neroztrhal. Ještě štěstí, žže
nebyla tak zlá zima.
A teď chodili kolem chaloupky, a kde byla jaká skulinka, dobře ji
ucpali, takžže nemohlo nikde ani profouknout. Pak zavřeli dveře na
petlici, zastrčili špejlek a celé dveře zarovnali dřívím, aby jim v síni
nepřekážželo. Naposledy po všem vycpali mechem okna,
jak v kuchyňce, tak ve světnici, a dobře je prkýnkem zabednili. Světla
měli dost a dost. A teď - a si třeba mrzne! Však užž venku burácelo.
A tak se ještě pomodlili:
Podvečer tvá čeládka
co k slepici kuřátka
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine.
Pac a pusu, „Pán Bůh s námi a zlý pryč!, a lehli a spali a spali a
spali..."
Jan Karafiát "Broučci"
