Všeliká historie fary
Výtah ze zprávy památkářů o historii domu i místa, pro ty co takovou zprávu ještě nikdy neviděli :o)...
Vesnice byla samostatnou farností už od středověku, prvním doloženým farářem tu byl v roce 1373 Hostislav. Poslední z doložených farářů tohoto období byl do roku 1424 Mikuláš. V husitských válkách farnost ale zanikla. Před Bílou horou farně obec patřila k Potvorovu, kde však tehdy byl luteránský farář až do roku 1623. Po rekatolizaci ještě v době třicetileté války byla obec přifařena k Čisté u Rakovníka, jako autonomní administratura, snad už od roku 1623. Přičlenění k čistecké farnosti nebylo stabilní, proto se později několikrát měnilo. V letech 1672-1694 byl administrátorem zámecký kaplan, 1694-1697 tu administrátor vůbec nebyl a bohoslužby vykonával kralovický farář Chobodides, 1697-1705 potvorovský farář Bernhard Opitz. Až od roku 1705 tu byli opět samostatní místní duchovní. .... byla tehdy samostatným nevelkým panstvím s vlastním zámkem vrchnosti. Protože toto panství těsně sousedilo s velkým panstvím kláštera v Plasích, vztahoval se i na Vysokou .... duchovní patronát plaského kláštera, který i sem jmenoval administrátory ze svých řad, tedy cisterciácké bratry. (SOkA Plzeň-sever se sídlem v Plasích, FÚ Vysoká ...., kart. 1-3, K 1 – Pamětní kniha fary ve Vysoké ...1839-1947, německo-český stránkovaný vázaný rukopis).
O obydlí administrátora máme první jistou informaci z roku 1733 (týž archiv, týž fond, kart. 4-5, Svazek K 4-5, druhá složka nadepsaná ,,Liber hic spectat ad Administraturam Altolibinensem...vom Jahr 1733“). V tom roce 1733 bylo mimo jiné zaplaceno za 100 cihel ,,in dem Pfarretey auf ein S. V. Secret“, tedy pro záchod na faře. V roce 1734 zaplaceno i za nějaké kovářské práce ,,v kostele a v obydlí pana pátera“ (zu der Kirch und des Herr Paters Wohnung). V roce 1735 Kryštof Bittner vyrobil jedny nové dveře ,,in H. Paters Zimmer“ (do místnosti pana pátera). V r. 1737 nejmenovaný kovář a zámečník vykonal blíže nespecifikované práce ,,ins geistlichen Haus“. V témže roce nejmenovaný sklenář z Chyší (Kieschauer Glaser) vyspravil okna ,,in der Kürchen, und geistlichen Haus“.
Pro další řadu let nejsou vykonané práce specifikovány vůbec. Až v roce 1753 bylo zaplaceno tesařům za zhotovenou práci ,,so wohl auf der Administratur, als auch Schul“. Protože současně bylo zaplaceno za 2900 šindelů a stejný počet šindelových hřebíků, zdá se, že to byla nějaká oprava střešní krytiny.Úplného přeložení střešní krytiny se budova dočkala v roce 1755 – tesaři přeložili novou střechu ,,administratury“ a vyrobili přitom i 350 úplně nových šindelů. Téhož roku také zedník Josef Khann provedl vyzdění kolem kachlových kamen ,,v administratuře“ a další opravy. V roce 1757 zedníkům zaplaceno za 7 dní práce ,,v administratuře“.
V roce 1759 byla vysoko.... administratura povýšena na samostatnou faru. Prvním farářem se tu stal Josef Heinrich Götzl, oficiálně byl farářem od 26. 7. 1759 (Pamětní kniha dříve citovaná). Pravděpodobně se tato akce připravovala už dříve, protože už v roce 1758 se v knize účtů objevují poměrně velké stavební výdaje. Nejvíce tesařům a truhlářům, méně už zedníkům, zámečníkovi, kováři, sklenáři, a také hrnčíři-kamnáři a hodináři. Stavební materiál vykazuje hlavně a daleko nejvíc různého stavebního dřeva, a tak je značně pravděpodobné, že se tehdy dělo něco kolem krovu, možná dost podstatného. Celková položka výdajů však rozhodně nesvědčí pro nějakou novostavbu. Srovnatelné stavební výdaje vykazuje i rok 1759. Tam už jsou výdaje zčásti specifikovány – truhláři vyrobili tři dveřní a dva okenní rámy, sklenář okno do kuchyně a dodal sklo pro další okna. V roce 1760 zaplacena nejmenovanému polírovi ,,vor Aufrichtung des Gewölbes“ (doslova: za pořízení kvelbu) poměrně vysoká položka 8 zlatých 45 krejcarů. Truhlář tehdy zhotovil jeden okenní rám ,,in die Pfarethey“. Zámečník zhotovil kování na okénko ,,ins Gewölb“ . Nejmenovaný kovář vyrobil dvoje nové veřeje s příslušenstvím ,,an die Gewölb Thür“ (ke dveřím do kvelbu), také řetěz k těmto dveřím a dvě nové mříže k oknům (!). V tom roce asi skončily rozsáhlejší úpravy budovy, protože účty z následujícího roku 1761 vykazují už jen malé udržovací položky. V roce 1763 probíhala stavba farních stájí na dvorku za budovou fary, kterou vedl zednický mistr z nedaleké Drahouše. Hrnčíř-kamnář z Kožlan tu tehdy také osadil nová kachlová kamna ,,in Pfarr Hoffgesinde Stuben“, ve farním čeledníku, který asi byl v tehdy přistavovaných hospodářských objektech na dvorku za budovou fary. V roce 1764 byla pořizována nová studna na dvorku za farou – od výkopů přes trhání skály střelným prachem a následné její vyzdívání.
Během druhé světové války tu měla sídlo německá protiletecká obrana, pak tu na nějaký čas sídlila sovětská okupační armáda. Po jejím odchodu zde bylo jedno z míst soustřeďování německy mluvících spoluobyvatel, určených k vystěhování do Německa nebo Rakouska. Nový český farář, který byl na faru ustanoven, konstatoval ,,vandalské zpustošení – vytlučená okna, vypáčené dveře, vytrhané zámky, podlahy vystlané rozházenými předměty a nečistotou všeho druhu, střecha pobořená zřícenými komíny, plot zahrádky rozbit“ (výše citovaná Farní kronika).
Budova pak opět sloužila jako obydlí římskokatolického faráře, ale jen do určité doby. Po té sloužila jako nájemní dům nebo dům pro rekreaci,kde byli prováděny jen nejnutnější natěračské práce, do domu byla přivedena voda a jídelna (refektář) byla rozdělena zdí na dva malé pokoje.
Farní budova je příkladem jednoduché pouze přízemní barokní fary v podstatných původních rysech zachované. Budova má v podstatě zachovanou plnou vypovídací hodnotu.
Základním záměrem by měla být rekonstrukce do barokní podoby se všemi úpravami ještě z toho období nebo typologicky ještě barokními. Přitom je možno tolerovat i evidentní zásahy z 19. století, které jsou tu ale jen okrajové – dodatečně vezděná pruská placka v severním konci kuchyně, průběžný fabion (ale s odsazením starším profilem dole). Pravděpodobný dodatečně proražený další otvor, nejspíše dveře zvenčí v severním konci kuchyně, nebude třeba znovu otvírat. Bylo by vhodné odstranit dodatečnou příčku v původně jediné místnosti zadního traktu vlevo od průchodu. Stávající okenní a dveřní otvory by měly zůstat ve tvaru a velikosti současné, včetně kamenných ostění obou vchodů a šambrán oken. Velmi cenná jsou veškerá kování dveří – veřeje, zámky, kliky, úchytky, které jsou zřejmě ještě původní barokní. Proto by měla být zachována. Jen v některém případě, pokud budou už příliš hluboce prorezavělá a nebude už dobře možná jejich oprava, by se měly nechat vyrobit přesné kopie nové. Veškeré dveře s tímto kování by se také měly zachovat, ale pravděpodobně to už zdaleka u všech dveří nebude možné kvůli jejich už dnes špatnému stavu zachování. V případě nerestaurovatelnosti těchto dveří by pak bylo třeba opět vyrobit přesné kopie těchto dveří. Samozřejmě by na nich navíc mohlo být i nějaké tepelně izolační těsnění. U krovu se zdá být většina konstrukce ještě zdravá, a tak by tu bylo asi dostačující jen patřičné vyprotézování. Vnější i vnitřní omítky by měly být důsledně vápenné.
Stavení těsně za dvorkem nebo spíše na jeho severním konci není třeba obnovovat. Doporučujeme tu využít maximum ze zbytků zděných stěn a dozdění aspoň přibližně blízké rámcovému půdorysu původních stavení. Vhodné by bylo i obnovit přední zahrádku s průchodem ke vstupu, hradbu dvora, a také ovocný sad severně a částečně i západně kolem budovy a jejího dvora.
Vesnice byla samostatnou farností už od středověku, prvním doloženým farářem tu byl v roce 1373 Hostislav. Poslední z doložených farářů tohoto období byl do roku 1424 Mikuláš. V husitských válkách farnost ale zanikla. Před Bílou horou farně obec patřila k Potvorovu, kde však tehdy byl luteránský farář až do roku 1623. Po rekatolizaci ještě v době třicetileté války byla obec přifařena k Čisté u Rakovníka, jako autonomní administratura, snad už od roku 1623. Přičlenění k čistecké farnosti nebylo stabilní, proto se později několikrát měnilo. V letech 1672-1694 byl administrátorem zámecký kaplan, 1694-1697 tu administrátor vůbec nebyl a bohoslužby vykonával kralovický farář Chobodides, 1697-1705 potvorovský farář Bernhard Opitz. Až od roku 1705 tu byli opět samostatní místní duchovní. .... byla tehdy samostatným nevelkým panstvím s vlastním zámkem vrchnosti. Protože toto panství těsně sousedilo s velkým panstvím kláštera v Plasích, vztahoval se i na Vysokou .... duchovní patronát plaského kláštera, který i sem jmenoval administrátory ze svých řad, tedy cisterciácké bratry. (SOkA Plzeň-sever se sídlem v Plasích, FÚ Vysoká ...., kart. 1-3, K 1 – Pamětní kniha fary ve Vysoké ...1839-1947, německo-český stránkovaný vázaný rukopis).
O obydlí administrátora máme první jistou informaci z roku 1733 (týž archiv, týž fond, kart. 4-5, Svazek K 4-5, druhá složka nadepsaná ,,Liber hic spectat ad Administraturam Altolibinensem...vom Jahr 1733“). V tom roce 1733 bylo mimo jiné zaplaceno za 100 cihel ,,in dem Pfarretey auf ein S. V. Secret“, tedy pro záchod na faře. V roce 1734 zaplaceno i za nějaké kovářské práce ,,v kostele a v obydlí pana pátera“ (zu der Kirch und des Herr Paters Wohnung). V roce 1735 Kryštof Bittner vyrobil jedny nové dveře ,,in H. Paters Zimmer“ (do místnosti pana pátera). V r. 1737 nejmenovaný kovář a zámečník vykonal blíže nespecifikované práce ,,ins geistlichen Haus“. V témže roce nejmenovaný sklenář z Chyší (Kieschauer Glaser) vyspravil okna ,,in der Kürchen, und geistlichen Haus“.
Pro další řadu let nejsou vykonané práce specifikovány vůbec. Až v roce 1753 bylo zaplaceno tesařům za zhotovenou práci ,,so wohl auf der Administratur, als auch Schul“. Protože současně bylo zaplaceno za 2900 šindelů a stejný počet šindelových hřebíků, zdá se, že to byla nějaká oprava střešní krytiny.Úplného přeložení střešní krytiny se budova dočkala v roce 1755 – tesaři přeložili novou střechu ,,administratury“ a vyrobili přitom i 350 úplně nových šindelů. Téhož roku také zedník Josef Khann provedl vyzdění kolem kachlových kamen ,,v administratuře“ a další opravy. V roce 1757 zedníkům zaplaceno za 7 dní práce ,,v administratuře“.
V roce 1759 byla vysoko.... administratura povýšena na samostatnou faru. Prvním farářem se tu stal Josef Heinrich Götzl, oficiálně byl farářem od 26. 7. 1759 (Pamětní kniha dříve citovaná). Pravděpodobně se tato akce připravovala už dříve, protože už v roce 1758 se v knize účtů objevují poměrně velké stavební výdaje. Nejvíce tesařům a truhlářům, méně už zedníkům, zámečníkovi, kováři, sklenáři, a také hrnčíři-kamnáři a hodináři. Stavební materiál vykazuje hlavně a daleko nejvíc různého stavebního dřeva, a tak je značně pravděpodobné, že se tehdy dělo něco kolem krovu, možná dost podstatného. Celková položka výdajů však rozhodně nesvědčí pro nějakou novostavbu. Srovnatelné stavební výdaje vykazuje i rok 1759. Tam už jsou výdaje zčásti specifikovány – truhláři vyrobili tři dveřní a dva okenní rámy, sklenář okno do kuchyně a dodal sklo pro další okna. V roce 1760 zaplacena nejmenovanému polírovi ,,vor Aufrichtung des Gewölbes“ (doslova: za pořízení kvelbu) poměrně vysoká položka 8 zlatých 45 krejcarů. Truhlář tehdy zhotovil jeden okenní rám ,,in die Pfarethey“. Zámečník zhotovil kování na okénko ,,ins Gewölb“ . Nejmenovaný kovář vyrobil dvoje nové veřeje s příslušenstvím ,,an die Gewölb Thür“ (ke dveřím do kvelbu), také řetěz k těmto dveřím a dvě nové mříže k oknům (!). V tom roce asi skončily rozsáhlejší úpravy budovy, protože účty z následujícího roku 1761 vykazují už jen malé udržovací položky. V roce 1763 probíhala stavba farních stájí na dvorku za budovou fary, kterou vedl zednický mistr z nedaleké Drahouše. Hrnčíř-kamnář z Kožlan tu tehdy také osadil nová kachlová kamna ,,in Pfarr Hoffgesinde Stuben“, ve farním čeledníku, který asi byl v tehdy přistavovaných hospodářských objektech na dvorku za budovou fary. V roce 1764 byla pořizována nová studna na dvorku za farou – od výkopů přes trhání skály střelným prachem a následné její vyzdívání.
Během druhé světové války tu měla sídlo německá protiletecká obrana, pak tu na nějaký čas sídlila sovětská okupační armáda. Po jejím odchodu zde bylo jedno z míst soustřeďování německy mluvících spoluobyvatel, určených k vystěhování do Německa nebo Rakouska. Nový český farář, který byl na faru ustanoven, konstatoval ,,vandalské zpustošení – vytlučená okna, vypáčené dveře, vytrhané zámky, podlahy vystlané rozházenými předměty a nečistotou všeho druhu, střecha pobořená zřícenými komíny, plot zahrádky rozbit“ (výše citovaná Farní kronika).
Budova pak opět sloužila jako obydlí římskokatolického faráře, ale jen do určité doby. Po té sloužila jako nájemní dům nebo dům pro rekreaci,kde byli prováděny jen nejnutnější natěračské práce, do domu byla přivedena voda a jídelna (refektář) byla rozdělena zdí na dva malé pokoje.
Farní budova je příkladem jednoduché pouze přízemní barokní fary v podstatných původních rysech zachované. Budova má v podstatě zachovanou plnou vypovídací hodnotu.
Základním záměrem by měla být rekonstrukce do barokní podoby se všemi úpravami ještě z toho období nebo typologicky ještě barokními. Přitom je možno tolerovat i evidentní zásahy z 19. století, které jsou tu ale jen okrajové – dodatečně vezděná pruská placka v severním konci kuchyně, průběžný fabion (ale s odsazením starším profilem dole). Pravděpodobný dodatečně proražený další otvor, nejspíše dveře zvenčí v severním konci kuchyně, nebude třeba znovu otvírat. Bylo by vhodné odstranit dodatečnou příčku v původně jediné místnosti zadního traktu vlevo od průchodu. Stávající okenní a dveřní otvory by měly zůstat ve tvaru a velikosti současné, včetně kamenných ostění obou vchodů a šambrán oken. Velmi cenná jsou veškerá kování dveří – veřeje, zámky, kliky, úchytky, které jsou zřejmě ještě původní barokní. Proto by měla být zachována. Jen v některém případě, pokud budou už příliš hluboce prorezavělá a nebude už dobře možná jejich oprava, by se měly nechat vyrobit přesné kopie nové. Veškeré dveře s tímto kování by se také měly zachovat, ale pravděpodobně to už zdaleka u všech dveří nebude možné kvůli jejich už dnes špatnému stavu zachování. V případě nerestaurovatelnosti těchto dveří by pak bylo třeba opět vyrobit přesné kopie těchto dveří. Samozřejmě by na nich navíc mohlo být i nějaké tepelně izolační těsnění. U krovu se zdá být většina konstrukce ještě zdravá, a tak by tu bylo asi dostačující jen patřičné vyprotézování. Vnější i vnitřní omítky by měly být důsledně vápenné.
Stavení těsně za dvorkem nebo spíše na jeho severním konci není třeba obnovovat. Doporučujeme tu využít maximum ze zbytků zděných stěn a dozdění aspoň přibližně blízké rámcovému půdorysu původních stavení. Vhodné by bylo i obnovit přední zahrádku s průchodem ke vstupu, hradbu dvora, a také ovocný sad severně a částečně i západně kolem budovy a jejího dvora.
Komentáře
Okomentovat