Dušičky

Jan Skácel

"Mrtví"

Stále jsou naši mrtví s námi

a nikdy vlastně nejsme sami

A přicházejí jako stíny

ve vlasech kusy hlíny

Tváře jakoby vymazané

a přece je poznáváme

Po chrpách které kvetli vloni

slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého

hrbáčka času přítomného

(pozn. foto je z místa, kde bývala před tažením husitů vesnice jménem Stará Ves, uprostřed lesů mezi Žihlí a Vysokou Libyní, po tažení husitů z ní nezbylo téměř nic jen torzo studny a valy, pod kterými se dají tušit půdorysy domů)