pondělí 31. srpna 2009

Medůvky...

...letos poprvé jsem ochutnala hruštičky z převeliké hrušky v rohu pozemku. Místní jim říkají medůvky a je to ojedinělý strom široko daleko...Netroufám si odhadnout její věk, její kmen neobejmu.Vidět je z daleka a v koruně je velké hnízdo. Odolává drsnějším povětrnostním podmínkám a hruštičky mají opravdu chuť sluníčka a medu ...

První okno...

...neodolala jsem a musím se podělit. Fara dostala o víkendu první dvě nová okna. První s mříží je do bývalé černé kuchyně. O mříži byla zmíňka ve zprávě od památkářů. Druhé okýnko je na toaletu.Následující víkend bude probíhat "tunění" meziokenních prostor a šambrán neboli buchet
kolem oken na fasádě...

pátek 28. srpna 2009

na skok k vůni....

Věneček...

...je památkou na čtyři nevhodně vsazené smrčky u plotu. Spletla jsem ho z jejich kořenů.

Šedá a bílá...

V Mladoticích je husitský kostelík a má tahle nádherná okna a dveře...

čtvrtek 27. srpna 2009

Všeliká historie fary

Výtah ze zprávy památkářů o historii domu i místa, pro ty co takovou zprávu ještě nikdy neviděli :o)...

Vesnice byla samostatnou farností už od středověku, prvním doloženým farářem tu byl v roce 1373 Hostislav. Poslední z doložených farářů tohoto období byl do roku 1424 Mikuláš. V husitských válkách farnost ale zanikla. Před Bílou horou farně obec patřila k Potvorovu, kde však tehdy byl luteránský farář až do roku 1623. Po rekatolizaci ještě v době třicetileté války byla obec přifařena k Čisté u Rakovníka, jako autonomní administratura, snad už od roku 1623. Přičlenění k čistecké farnosti nebylo stabilní, proto se později několikrát měnilo. V letech 1672-1694 byl administrátorem zámecký kaplan, 1694-1697 tu administrátor vůbec nebyl a bohoslužby vykonával kralovický farář Chobodides, 1697-1705 potvorovský farář Bernhard Opitz. Až od roku 1705 tu byli opět samostatní místní duchovní. .... byla tehdy samostatným nevelkým panstvím s vlastním zámkem vrchnosti. Protože toto panství těsně sousedilo s velkým panstvím kláštera v Plasích, vztahoval se i na Vysokou .... duchovní patronát plaského kláštera, který i sem jmenoval administrátory ze svých řad, tedy cisterciácké bratry. (SOkA Plzeň-sever se sídlem v Plasích, FÚ Vysoká ...., kart. 1-3, K 1 – Pamětní kniha fary ve Vysoké ...1839-1947, německo-český stránkovaný vázaný rukopis).
O obydlí administrátora máme první jistou informaci z roku 1733 (týž archiv, týž fond, kart. 4-5, Svazek K 4-5, druhá složka nadepsaná ,,Liber hic spectat ad Administraturam Altolibinensem...vom Jahr 1733“). V tom roce 1733 bylo mimo jiné zaplaceno za 100 cihel ,,in dem Pfarretey auf ein S. V. Secret“, tedy pro záchod na faře. V roce 1734 zaplaceno i za nějaké kovářské práce ,,v kostele a v obydlí pana pátera“ (zu der Kirch und des Herr Paters Wohnung). V roce 1735 Kryštof Bittner vyrobil jedny nové dveře ,,in H. Paters Zimmer“ (do místnosti pana pátera). V r. 1737 nejmenovaný kovář a zámečník vykonal blíže nespecifikované práce ,,ins geistlichen Haus“. V témže roce nejmenovaný sklenář z Chyší (Kieschauer Glaser) vyspravil okna ,,in der Kürchen, und geistlichen Haus“.
Pro další řadu let nejsou vykonané práce specifikovány vůbec. Až v roce 1753 bylo zaplaceno tesařům za zhotovenou práci ,,so wohl auf der Administratur, als auch Schul“. Protože současně bylo zaplaceno za 2900 šindelů a stejný počet šindelových hřebíků, zdá se, že to byla nějaká oprava střešní krytiny.Úplného přeložení střešní krytiny se budova dočkala v roce 1755 – tesaři přeložili novou střechu ,,administratury“ a vyrobili přitom i 350 úplně nových šindelů. Téhož roku také zedník Josef Khann provedl vyzdění kolem kachlových kamen ,,v administratuře“ a další opravy. V roce 1757 zedníkům zaplaceno za 7 dní práce ,,v administratuře“.
V roce 1759 byla vysoko.... administratura povýšena na samostatnou faru. Prvním farářem se tu stal Josef Heinrich Götzl, oficiálně byl farářem od 26. 7. 1759 (Pamětní kniha dříve citovaná). Pravděpodobně se tato akce připravovala už dříve, protože už v roce 1758 se v knize účtů objevují poměrně velké stavební výdaje. Nejvíce tesařům a truhlářům, méně už zedníkům, zámečníkovi, kováři, sklenáři, a také hrnčíři-kamnáři a hodináři. Stavební materiál vykazuje hlavně a daleko nejvíc různého stavebního dřeva, a tak je značně pravděpodobné, že se tehdy dělo něco kolem krovu, možná dost podstatného. Celková položka výdajů však rozhodně nesvědčí pro nějakou novostavbu. Srovnatelné stavební výdaje vykazuje i rok 1759. Tam už jsou výdaje zčásti specifikovány – truhláři vyrobili tři dveřní a dva okenní rámy, sklenář okno do kuchyně a dodal sklo pro další okna. V roce 1760 zaplacena nejmenovanému polírovi ,,vor Aufrichtung des Gewölbes“ (doslova: za pořízení kvelbu) poměrně vysoká položka 8 zlatých 45 krejcarů. Truhlář tehdy zhotovil jeden okenní rám ,,in die Pfarethey“. Zámečník zhotovil kování na okénko ,,ins Gewölb“ . Nejmenovaný kovář vyrobil dvoje nové veřeje s příslušenstvím ,,an die Gewölb Thür“ (ke dveřím do kvelbu), také řetěz k těmto dveřím a dvě nové mříže k oknům (!). V tom roce asi skončily rozsáhlejší úpravy budovy, protože účty z následujícího roku 1761 vykazují už jen malé udržovací položky. V roce 1763 probíhala stavba farních stájí na dvorku za budovou fary, kterou vedl zednický mistr z nedaleké Drahouše. Hrnčíř-kamnář z Kožlan tu tehdy také osadil nová kachlová kamna ,,in Pfarr Hoffgesinde Stuben“, ve farním čeledníku, který asi byl v tehdy přistavovaných hospodářských objektech na dvorku za budovou fary. V roce 1764 byla pořizována nová studna na dvorku za farou – od výkopů přes trhání skály střelným prachem a následné její vyzdívání.
Během druhé světové války tu měla sídlo německá protiletecká obrana, pak tu na nějaký čas sídlila sovětská okupační armáda. Po jejím odchodu zde bylo jedno z míst soustřeďování německy mluvících spoluobyvatel, určených k vystěhování do Německa nebo Rakouska. Nový český farář, který byl na faru ustanoven, konstatoval ,,vandalské zpustošení – vytlučená okna, vypáčené dveře, vytrhané zámky, podlahy vystlané rozházenými předměty a nečistotou všeho druhu, střecha pobořená zřícenými komíny, plot zahrádky rozbit“ (výše citovaná Farní kronika).
Budova pak opět sloužila jako obydlí římskokatolického faráře, ale jen do určité doby. Po té sloužila jako nájemní dům nebo dům pro rekreaci,kde byli prováděny jen nejnutnější natěračské práce, do domu byla přivedena voda a jídelna (refektář) byla rozdělena zdí na dva malé pokoje.

Farní budova je příkladem jednoduché pouze přízemní barokní fary v podstatných původních rysech zachované. Budova má v podstatě zachovanou plnou vypovídací hodnotu.

Základním záměrem by měla být rekonstrukce do barokní podoby se všemi úpravami ještě z toho období nebo typologicky ještě barokními. Přitom je možno tolerovat i evidentní zásahy z 19. století, které jsou tu ale jen okrajové – dodatečně vezděná pruská placka v severním konci kuchyně, průběžný fabion (ale s odsazením starším profilem dole). Pravděpodobný dodatečně proražený další otvor, nejspíše dveře zvenčí v severním konci kuchyně, nebude třeba znovu otvírat. Bylo by vhodné odstranit dodatečnou příčku v původně jediné místnosti zadního traktu vlevo od průchodu. Stávající okenní a dveřní otvory by měly zůstat ve tvaru a velikosti současné, včetně kamenných ostění obou vchodů a šambrán oken. Velmi cenná jsou veškerá kování dveří – veřeje, zámky, kliky, úchytky, které jsou zřejmě ještě původní barokní. Proto by měla být zachována. Jen v některém případě, pokud budou už příliš hluboce prorezavělá a nebude už dobře možná jejich oprava, by se měly nechat vyrobit přesné kopie nové. Veškeré dveře s tímto kování by se také měly zachovat, ale pravděpodobně to už zdaleka u všech dveří nebude možné kvůli jejich už dnes špatnému stavu zachování. V případě nerestaurovatelnosti těchto dveří by pak bylo třeba opět vyrobit přesné kopie těchto dveří. Samozřejmě by na nich navíc mohlo být i nějaké tepelně izolační těsnění. U krovu se zdá být většina konstrukce ještě zdravá, a tak by tu bylo asi dostačující jen patřičné vyprotézování. Vnější i vnitřní omítky by měly být důsledně vápenné.
Stavení těsně za dvorkem nebo spíše na jeho severním konci není třeba obnovovat. Doporučujeme tu využít maximum ze zbytků zděných stěn a dozdění aspoň přibližně blízké rámcovému půdorysu původních stavení. Vhodné by bylo i obnovit přední zahrádku s průchodem ke vstupu, hradbu dvora, a také ovocný sad severně a částečně i západně kolem budovy a jejího dvora.

Jsem jmenovkyní...

sv. Moniky, kterou dnes oslavujeme podle breviáře ...

Narodila se v roce 331 nebo 332 v křesťanské rodině v Tagaste v Numidii (v dnešním severovýchodním Alžírsku). Provdala se za pohanského muže Patricia a měla s ním dva syny a dceru. Svou mírností a trpělivostí dosáhla toho, že její muž rok před svou smrtí přijal křest (370). Její starší syn Augustin byl velmi nadaný, ale žil bezuzdným životem, ať šlo o věci tělesné nebo duchovní. Když odešel (383) jako učitel řečnictví do Říma a odtud do Milána, vydala se za ním, aby mu byla stále nablízku a vyprošovala pro něj milost obrácení. Nejradostnějším dnem v jejím životě byl 24. duben 387, kdy Augustin přijal křest. Zakrátko potom zemřela v Ostii u Říma (na podzim 387), kde čekala se synem na loď, která je měla odvézt zpátky do Afriky. Byla pohřbena v Ostii, v 15. století byly její ostatky přeneseny do Říma a uloženy v kostele zasvěceném dnes sv. Augustinovi.

Věž kostela ve Vysoké Libyni


Umlčené zvony v kostelní věži
znějí v hodinách ranní chvály
i večerních nešpor
v mém domě

ať jsem kdekoli...

středa 26. srpna 2009

V srpnu kvetou na farské zahrádce...




Výbava...

už začínám být selka mám nůši, žebřiňák a valchu.

úterý 25. srpna 2009

Cesta do Bílova...

...kamínky pod nohama
chrčí přesýpají čas
mezi sluncem a měsícem
břízy skromné strážkyně
slunovratu se prohýbají
pod mým voláním díků
mohu tady kráčet cestou...

...pro milou návštěvu



Darovaná pohlazení ...

Proutěná srdíčka...








Okno do zahrady...




Vyšívací jehla o dovolené nezahálela....




pondělí 24. srpna 2009

Co všechno se dá najít....

v tom mém oblíbeném sběrném dvoře. Leželo to pod hromadou drobného železa. Mrzí mně , že jsem tu krásu nevyfotila před vyčištěním. Bylo to celé zarezlé, že některé otvory nebyly vidět a kolečka se nehýbala. Je to zřejmě patka k lustru, kolečka sloužila k zavěšení řetízků na misky ke svíčkám.

Natírám okna...

Jsou to kopie původních oken. Dřevěná, uvnitř budou bílá a vnější okna budou (na plechovce píší) kaštanová. Okna jsou prací našeho kamaráda a šikovného truhláře, který pracuje pro památkáře....tak snad mu to nezkazím :o)

....a taky štukovali

Správně by mělo být manžel štukoval, zatímco já se chodila kochat a obdivovat (obému).... :o))

O dovolené jsme salátkovali...

Salát s krutóny a tuňákem
Capresse s pálivou odměnou uprostřed a ačokčou

Jedeme pro štuk do Kralovic...

a tam v jednom z několika nábytkových bazarů rozličných úrovní objevuji zastrčený mezi holanským nábytkem poklad za 10,-Kč. No nekupte to...

Dar přes plot...

...jednoho dovolenkového dne mi sousedka přes plot nabízí větší mlékovku a cukřenku bez pokličky, že prý se jí to "do zelena" nehodí do nové kuchyně. A mně přibylo hodně "štěstí"...

Objevený zinkový džber

Ve sběrném dvoře na mně před časem vykoukla, zpoza jiného haraburdí , tahle zinková nádoba s dvěma uchy. Osadila jsem ji bylinkami a konečně našla uplatnění pro své latinské jmenovky vyrobené ze starých okapů....


Cestou ke Střele - Kozičkově mlýnu