Jan Skácel, Mrtví

Stále jsou naši mrtví
a nikdy vlastně nejsme sami


A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny


Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme

Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní

Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného



*


(Jan Skácel /BásněII.str.75, přepsáno z přebalu 2CD Hradišťanu " Zlatý slunovrat")

Komentáře

  1. Krásné verše, nutí k zamyšlení. A když je slyším v podání Hradišťanu, mám husí kůži - můj indikátor silných pocitů.

    OdpovědětVymazat
  2. Každý máme TEN svůj hřbitůvek...krásné vzpomínání...Daja

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné verše k dnešnímu dni.)
    Iva

    OdpovědětVymazat
  4. ... krásné zastavení, HanaL.

    OdpovědětVymazat
  5. I my jednou projdeme podobnou cestou, k věčnému klidu,k cíli naplnění, po dovršení všeho co jsme měli zde nalézt, čím projít, v co doufat,rukama vytvořit, myšlením pochopit...je jen na nás, kolik energie všemu chceme dát, co od všeho očekávat...s pokorou přijímat...

    s milým pozdravením do naplněných dnů...pherenis

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky