Dušičkově...

...vzpomínám




Komentáře

  1. Moniko, taky vzpomínám, čím jsem starší, tím víc lidí mi chybí... Ale mám naději, že nám spolu zase bude jednou dobře :).
    Hezké dny! Mariana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moji blízcí jsou stále se mnou,protože mám jejich krev ...snoubí se ve mně jejich poděděné vlastnosti,otiskují se ve mně jejich životy a pokračují i v mých dětech...krásný koloběh.Děkuji Mokopa

      Vymazat
  2. Krásné,
    také moc vzpomínám na svého milovaného tatínka...moc mi chybí.
    Dnes jsem "za ním byla" , položila kytičku, zapálila svíčku. Je mi smutno.
    Pa Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chybí nám jen ta fyzická přítomnost ...to fyzické obejmutí...to fyzické pocítění ochrany a jistoty.Ale tu přece máme,stačí,když přivřeme víčka nadechneme se a v myšlence na milovaného pozvolna vydechneme.Cítím to obejmutí...s láskou Mokopa

      Vymazat
  3. vybaví se mi písnička ze setkání s ostatky sv. Dona Boska letos v lednu...svůj domov máš v nebi, svůj domov máš v nebi, buď zdráv...dá se vyhledat i na youtube a moc ráda se k ní vracím a myslím na svého tatínka a těším se na něj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těším se sama ze sebe, protože ze svého tatínka toho mám nejvíc ze všech sourozenců,mám jeho oči,kterýma vidím svět a tak jsme stále spolu...děkuju mu za to stále.S láskou Mokopa

      Vymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky