Reminiscence

Manu Propria bylo několik měsíců potichu ;o)
Během té doby jsem se učila spřádat, barvit vlnu a len, zahradničila jsem, zavařovala
a vůbec hospodařila. Také jsem přemítala o tom, zda fotit a dál vést blog,
kterému je v letošním roce 10 let. Zdá se mi, že všechno již bylo napsáno,
vyfoceno a sdíleno... klasická civilizační krize :o)



"...a kterou cestou se v životě brát...."


Došla jsem ke střízlivému závěru, že všeho s mírou a potichu....
takže s novou energií pokračuji :o)

Vaše Mokopa




Komentáře

  1. Moni, myslím hodně správné rozhodnutí! Tvůj blog plný klidu, poetiky, řemesla, víry a pokory by mi moc chyběl.
    Přeji krásné dny, Helena

    OdpovědětVymazat
  2. Mám radost, chodím sem ráda a těším se na pokračování.
    Marie

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to je moooc dobře.Jitka.

    OdpovědětVymazat
  4. Moni, jsem rada, ze jsi se tak rozhodla. S laskou ivca

    OdpovědětVymazat
  5. Monika, aj keď sme ďaleko od seba, cítim, že sme spriaznené duše. Teším sa, že pokračuješ v písaní. Tvoj blog mi dáva veľa. Ďakujem a teším sa. Prajem ti všetko dobré.
    Marta♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje milá, děkuju za láskyplnou podporu, ani nevíš jak mně potěšila...děkuji ♥ Mokopa

      Vymazat
  6. Ta cesta je úžasně nafocená. Vítej zpět. Pavel

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky